Odkud se vzal zvyk pálení čarodějnic v předvečer 1. máje?

Pálení čarodějnic je pohanský lidový zvyk, který se 30. dubna slaví nejen v tuzemsku, ale také v německy mluvicích zemích a Skandinávii. U nás vznikl pravděpodobně pod německým vlivem. Je zajímavé, že v polovině 19. století bylo pálení čarodějnic považováno za pověru a zakazováno, nepřála mu ani druhá světová války, kdy nemohlo probíhat, a období totality tomuto zvyku také nebylo nakloněno.

Tajuplná Valpuržina noc

Pálení čarodějnic neboli Valpuržina noc býval v minulosti oslavou, která měla zahnat temné síly. Předvečer prvního máje má v sobě totiž magickou moc. Dříve lidé věřili, když nebudou opatrní, ovládnou je zlé síly. Staří Keltové se zapalováním ohňů loučili se zimou a vítali jaro. Jejich svátek Beltine patřil mezi nejvýznamnější.

Na kopcích či pastvinách se zapalovali ohně, kolem kterého lidé tančili. Někteří odvážlivci dokonce i přes plameny skákali, aby získali z ohně jeho skrytou sílu. Někde upalovali loutku v podobě čarodějnice či do vzduchu metali zapálená košťata jako symbol slunce. Tento zvyk měl podpořit růst obilí. Úzce s pálením čarodějnic souvisí také stavba májky, což se ostatně na některých místech u nás dodržuje dodnes.

Popel z magických ohňů byl velmi ceněný – měl dodávat sílu a zdraví, takže se sypával na pole, aby byla dobrá úroda, nosil se do domácností, aby je uchránil před uhranutím.

Pálení čarodějnic a současnost

Současná podoba pálení čarodějnic se nese v duchu společenské zábavy v rámci rodiny, sousedských nebo přátelských vztahů. Původní náboženský a ochranný význam ohně ztratil svoji platnost a velmi často není ani zapalován na kopci. Do pozadí ustoupilo i házení zapálených košťat.

Dnes už ani nevěříme na to, že se v předvečer prvního máje otevírají jeskyně, v nichž je ukrytý poklad. Pokud byste to přece jen chtěli zkusit, jestli náhodou nějaký nenajdete, je třeba mít na paměti, že byste u sebe měli mít květ z kapradí, svěcenou křídu a hostii, abyste se ubránili před temnými silami čarodějnic.