aktuality
Ohlédnutí za play off, je konec Vsetín končí na 2. místě
Je konec! Jedna branka rozhodla o tom, že i v duelu číslo šest zvítězili hokejisté Jihlavy. V závěru první třetiny vsítili po nešťastné srážce dvou vsetínských hráčů úvodní branku a tuhou defenzívou podpořenou bezchybným Zhukovem dovedli k výhře zápas i celou sérii. Jaké byly nejvýznamnější momenty úterního zápasu? A co dle našeho názoru rozhodlo o osudu celé finálové série? Dozvíte se v posledním díle Milníků play-off.
KLÍČOVÝ OKAMŽIK: JEDINÁ BRANKA ZÁPASU
Pravidlo, kdo dá první gól, vítězí, platilo i v tomto zápase. Ba co víc, nakonec se jednalo o jedinou branku celého utkání. Pohříchu byla šťastnějším týmem Jihlava. A samotný gól tak trochu hořce symbolizoval celou sérii. Situace zprvu nevypadala příliš nebezpečně. To se částečně změnilo ve chvíli, kdy vsetínský útočník prohrál souboj u mantinelu. To nejhorší ale teprve mělo přijít. Smetana se totiž na pravém kruhu srazil s Pšurným, oba skončili na zemi a před Jihlavskými se z čista jasna otevřela dálnice k Málkovi. Menšík toho využil, přihrál Semanovi a ten byl najednou před vsetínským gólmanem úplně sám. Málka si položil a pak přehodil jeho beton. Jihlava se tak po této kuriózní situaci ujala vedení a to byla voda na její mlýn.
HVĚZDA: MATOUŠ MENŠÍK
Mladý Matouš Menšík patřil v celé sérii k nejnebezpečnějším jihlavských hráčům. Nejinak tomu bylo i v šestém duelu. Nejenže hned třikrát nebezpečně vyzkoušel Málkovu pozornost, ale především měl asistenci u jediné branky zápasu. Nejprve Vsetínským svým důrazem zkomplikoval rozehrávku, aby si po následném souboji chytře našel puk, který vyklouzal zpod bruslí hráčů a pohotově jej přistrčil číhajícímu Semanovi, který otevřel skóre zápasu. Osmnáctiletý jihlavský talent měl tak zásadní podíl na tom, že Dukla mohla po šedesáti minutách slavit výhru.
SMOLAŘ: ONDŘEJ SMETANA
Ondřej Smetana byl nejlepším vsetínským obráncem v play-off. I ve finále se projevoval jako velký hecíř a tahoun. V první třetině úterního duelu ale neprožil zrovna šťastné chvíle. Nejprve v šesté minutě zasáhl hokejkou nešťastně obličej jihlavského hráče a protože se jednalo o krvavé zranění, Smetana putoval za katr hned na čtyři minuty. Dukla sice dlouho přesilovku nevyužila, mrzet ji to ovšem nemuselo. V závěru první třetiny totiž přeci jen skórovala. A i tentokrát u toho byl Smetana. Ten se při pokusu o návrat do obranného postavení srazil s Pšurným, vyrážejícím opačným směrem. Smetana tak následně chyběl v předbrankovém prostoru… a dál už to znáte…
ZAUJALO: BEZCHYBNÝ TAKTICKÝ VÝKON JIHLAVY VE TŘETÍ TŘETINĚ
Do třetí periody vstupovali Valaši s jednogólovým mankem a doufali, že se jim povede vynutit si tlak a proměnit některou ze šancí v kýženou branku. Jenže tlak se nedostavil. Ani šance. A v podstatě ani střely. Zelenožlutí se v závěrečné periodě dostali jen ke šesti střeleckým pokusům, z nich tři dokázali zablokovat obránci a zbylé tři lapil Zhukov. Dukla odehrála třetí třetinu precizně. Perfektně bránila vlastní modrou čáru a Vsetínští se v podstatě vůbec nedokázali probít do útočného pásma. Sama navíc byla velmi aktivní, takže Málek v brance neměl ani chvilku klidu. Valachům už také evidentně chyběly síly, které by jim pomohly zdolat jihlavský zákop. A protože se nepovedla ani power play, nezbylo VHK ROBE, než se smířit s prohrou.
ČÍSLO: 0
Ve dvou po sobě jdoucích zápasech na ledě Jihlavy nevstřelili vsetínští hráči ani branku. Dohromady na jihlavském ledě neskórovali celých 145 minut, což je samozřejmě špatný výsledek, zvlášť v případě ofenzívně laděného celku, jakým Vsetín rozhodně je. Bohužel i poslední finálový zápas potvrdil, že Vsetínským zvlhl střelný prach. Šance si sice vytvářet dokázali, neproměňovali však ani ty vyložené. Buď netrefili bránu, nebo napálili clonícího hráče, případně byl na místě výborný Zhukov. Velký vliv však měla i obranná hra Dukly. Ta pracovala dobře, především ve třetí periodě neudělali jihlavští při bránění snad jedinou chybu. Díky tomu udrželi další čisté konto a mohli se radovat z rozhodujícího vítězství.
MILNÍKY SÉRIE
1. KONCOVKA
Finálová série přinesla dle očekávání velmi vyrovnané a napínavé zápasy. Vsetín měl o něco více ze hry, hokej se však nehraje na krásu, ale na góly a k tomto ohledu byla Dukla výrazně efektivnější. Vsetín byl sice v sérii střelecky aktivnější, jenže proměňování šancí se ukázalo jako velký oříšek. Vyjma třetího zápasu série, kdy to tam Valachům napadalo se v zápasech střelecky trápili. Zejména pro útočníky VHK se série stala doslova noční můrou. Jako poslední z nich se ve 35. minutě třetího duelu trefil Matouš Venkrbec. Od té doby nic! Pak už se trefovali jen obránci (2x Smetana, 1x Ondračka). Celkově v šesti zápasech skórovali útočníci VHK jen 8x.
Přes řadu dobrých šancí se střelecky neprosadili střelci Klímek, Březina ani největší kanonýr Rob. Tomu bohužel střelecká forma odešla a ve finále to bylo nejmarkantnější – přestože se do zajímavých pozic dostával, jeho pokusy nemířily tak přesně, jako je u něj obvyklé. Obecně platí, že Vsetín si dokázal šance vytvářet, jenže je neproměňoval. A rozhodně to nebylo jen o gólmanovi. Jen v posledních dvou zápasech mohli Valaši snad šestkrát zakončovat do poloprázdné brány, buď ale nemířili dobře, nebo situaci prováhali. Naopak Dukla byla až neuvěřitelně efektivní. Vyjma třetího a šestého zápasu dokázala přetavit skoro každou velkou šanci v gól, řadu branek vsítila i v situacích, které se na první pohled nejevily až tak nebezpečně. Efektivita byla zkrátka největší jihlavskou devízou.
2. GÓLMANI
Efektivita samozřejmě úzce souvisí i s tématem gólmanů. Jihlavský muž s maskou Maksim Zhukov byl bezesporu největší hvězdou celé série. Svými skvělými zásahy deptal od prvního zápasu vsetínské střelce. Výjimkou potvrzující pravidlo byl třetí duel, kdy Vsetínští dokázali vsítit dva góly z úvodních dvou střel, jinak však Zhukov vládl s úspěšností zákroků daleko přesahující 90 %. Skvěle mu pomáhala i tradičně jihlavská obrana. Ta dobře pracovala v předbrankovém prostoru, dokázala zblokovat spoustu střel a nepouštěla Valachy do laciných šancí. To ale dobrý výkon jihlavského brankáře nikterak nesnižuje. Vsetínští tak po roce zažili nepříjemné deja vu.
To zelenožlutí muži s maskou prožili přetěžkou sérii. Proti perfektně zakončujícím Jihlavským a jejich rychlým protiútokům byla jejich snaha až příliš často marná. Úvodní dva zápasy odchytal Málek. Určitě nezklamal, zároveň se mu ale nepovedlo přidat žádný super zákrok navíc, jako to předváděl jeho konkurent na opačné straně. V tuto chvíli je však nutno dodat, že Málek většinu play-off odchytal s bolestivým zraněním. V několika zápasech kvůli němu i absentoval. Zda toto zranění mělo vliv na Málkovo chytání samozřejmě těžko soudit, rozhodně se mu ale nepřidalo na pohodě. I kvůli zmíněnému zranění odchytal třetí, čtvrtý a částečně i pátý zápas série Gába. Nevedl si špatně, pomohl Vsetínu přivézt výhru z ledu Jihlavy, pátý duel mu ale nevyšel a po čtyřech inkasovaných gólech se nechal vystřídat. Málek následně odchytal i šestý zápas a vedl si skvěle. S inkasovanou brankou ani nemohoucností spoluhráčů ale nemohl dělat nic, led tak přes řadu výborných zákroků opouštěl zklamaný.
3. ÚVODNÍ BRANKY
V play-off často rozhoduje první branka a v sériích s Jihlavou to funguje dvojnásob. Ve finále bezezbytku platilo, že kdo dá první gól, vyhraje zápas. Jihlavě se to povedlo hned čtyřikrát, často navíc z dosti nevinných situací. V prvním zápase to byla nenápadná střela z pravého křídla, v pátém pokus od modré, který prošel gólmanovi pod betony, v šestém duelu po již zmíněné srážce dvou vsetínských hráčů. Pro takticky skvěle připravenou Duklu byly vedoucí trefy vodou na mlýn.
Pozornou defenzívou a rychlými protiútoky deptala svého soupeře a když už se náhodou Vsetínu povedlo vyrovnat (což se stalo jen v první zápase), dokázala ihned přepnout do ofenzivnějšího režimu a velmi rychle znovu udeřit. Ovšem i Vsetín dokázal vedoucí branky přetavit ve vítězné zápasy. Zejména třetí duel série na ledě Jihlavy odehrál takticky skvěle a vítězstvím skončil i druhý duel, byť po divokém průběhu muselo rozhodovat až prodloužení. Jenže to bylo vše. Zbylé zápasy dokázala gólově otevřít Dukla a jak už jsme zmínili, uměla si s touto skutečností poradit na výbornou.
4. PÁTÝ ZÁPAS
Na pátý zápase série se bude asi dlouho vzpomínat. A dle našeho názoru se právě zde rozhodlo o osudu finále. Za stavu 2:2 na Vsetínští věřili, že na domácím ledě s podporou svých fandů vybojují mečbol. Nikdo si nepřipouštěl, že by se opakoval nešťastný průběh prvního střetnutí. Realita však nakonec byla ještě mnohem horší než nejděsivější valašské sny. S trochou nadsázky by se dalo říct, že Vsetínští hráli a Jihlavští sázeli góly. Během osmnácti minut vsítili ze dvanácti střel čtyři branky a s Valachy bylo zle. Otočit čtyřgólové manko proti tak kvalitnímu týmu byl takřka nadlidský výkon. Přesto se o to vsetínští pokusili a ve zbylých dvou třetinách předvedli něco, co by se dalo nazvat jako „totální hokej“.
Nepamatujeme, kdy byla na Lapači k vidění hra takové intenzity, jako během šestého zápasu. Valaši létali po ledě nahoru-dolů, tlačili se do šancí, Jihlavští zuby nehty odolávali. A odolali, byť je třeba jedním dechem dodat, že kdyby domácí využili alespoň polovinu se svých vyložených šancí, klidně mohli zápas vyrovnat, nebo dokonce otočit. Jenže se tak nestalo a Vsetínští za svůj výkon nadoraz krutě zaplatili. V šestém duelu série jim viditelně scházela energie, zejména ve třetí třetině bylo přes nespornou snahu hráčů vidět, že už nemají dostatek fyzických sil překonávat obranný val Dukly. Možná by se po předchozích řádcích nabízela úvaha, zda Vsetínští za stavu 0:4 raději neměli šetřit síly na další zápas. Ale upřímně, dovedete si představit, že by před po střechu zaplněným Lapačem hokejisté něco vypustili či předčasně zabalili? My ne.
5. CHYBĚJÍCÍ ZRANĚNÉ OPORY
Bylo by alibistické vymlouvat se na zranění. Zranění zkrátka k play-off patří, ostatně takový Prostějov by mohl vyprávět. Zároveň je ale fér zmínit, že marodka, s níž se Valaši potýkali během celé sezóny se jim nevyhnula ani v play-off, spíš naopak. Zejména v obranných řadách byla situace často kritická. Pouze Smetana a Ondračka nemuseli během play-off vynechat žádný duel. A o moc lepší to nebylo ani ve finále. Do sestavy se sice ve druhém duelu vrátil Štach, naopak z ní ale postupně vypadli Hryciow, Říha a nakonec znovu i Štach. Když se k tomu přidal i dlouhodobě zraněný Buchta, moc zkušených beků Vsetínu nezbylo. Jejich mladí zástupci si sice nevedli zle, plnohodnotně nahradit opory ale nemohli.
Útočným řadám se sice větší marodka dlouho vyhýbala, nakonec ale postihla i je. V úvodu třetího zápasu se po zranění Kucharczyka a Půčka rozpadl do té doby velmi dobře hrající druhý útok. Do sestavy se sice poté vrátil uzdravený Pšurný, po dvouměsíční pauze způsobené zraněním měl ale logicky do ideální herní pohody daleko. A když navíc připočítáme již zmíněné zdravotní problémy gólmana Málka, vychází z toho, že po zdravotní stránce to Valaši měli opravdu těžké. Jejich soupeř z Jihlavy měl naopak na zranění štěstí. Když už někdo vypadl, jako ve druhé zápase Čachotský, či Harkabus, dokázal se vzápětí vrátit. V klíčových duelech tam měla Dukla všechny klíčové hráče pohromadě, což samozřejmě také mohlo hrát svou roli.
Ať tak jak tak, viděli jsme krásné a dramatické finále, v jehož klíčových faktorech byla zkrátka Jihlava o chloupek lepší. Nic to ale nemění na tom, že druhým místem ve druhé nejvyšší soutěži vybojoval Vsetín svůj nejlepší výsledek ve své novodobé historii a potvrdil tak neustále vzestupný trend, který už trvá deset let.
